O důvěře, žárlivosti a "pouštění"

Jednou se mě jedna známá na jednom festivalu, kde jsem byla sama, zeptala:
"A to Tě [přítel] pustí?.."
Zmohla jsem se jen na "Jo, pustí", zrovna od ní, co obráží festivaly s manželem i bez a nedělá to u nich zlou krev, jsem takový dotaz totiž nečekala.

Nutno říct, že tato otázka mě přiměla k zamyšlení.
Nemám svého milovaného kvůli tomu, abych mu něco zakazovala, a on mě taky ne. Nějak mě ani nenapadlo, že bych mu říkala "Ne, nepůjdeš tam!", nebo že by totéž říkal on mně.

Také nechápu tendenci nutit toho druhého do něčeho, do čeho se mu nechce. Jaký by mělo smysl dotáhnout člověka na akci, která ho nezajímá? Otrávení bychom nakonec byli oba.

Ani nevidím nic špatného na tom, občas někam vyrazit bez protějšku, třeba jen s přáteli, a totéž dopřát i jemu. Přináší to nové zážitky, témata k probrání a svěží vítr do vztahu :-) Můj milovaný ví, že bez něj nebudu dělat kraviny ani nic, co by mohlo ohrozit náš vztah, a totéž vím i já o něm.

Vztah je holt založený na důvěře — a jestli jeden druhému nevěříte natolik, že toho druhého samotného nepustíte, stojí to za zamyšlení, zda takový vztah vůbec má smysl.

Samostatnou kapitolou je žárlivost. V tom u nás máme oba kliku, já ani milovaný totiž nepatříme mezi chorobné žárlivce. Náš přístup v této věci by se dal shrnout tak, že jsme ve střehu, nic víc, nic míň. Když vás ten druhý bude chtít podvést, cestu si najde a stejně to udělá, ať už ho budete hlídat sebevíc, — a s neustále podezírající osobou po boku to udělá tím spíš a dost možná i natruc, tak proč zbytečně ztrácet nervy a nechat si jedem žárlivosti otrávit vztah?..

Cesta příkazů a výhrůžek se zdá někdy snazší...

Mou nejoblíbenější rubrikou různých lifestylových časopisů jsou zcela jednoznačně fejetony; zatímco samotné časopisy časem končí v koši, fejetony mám pečlivě schované a k některým se ráda vracím.
Jako třeba k fejetonu "Bubáci v našem bytě", napsaný Leošem Kyšou a Lídou Hamplovou, zveřejněný v časopise "Žena a život" z 10. května 2012.

... znám bohužel nemálo lidí, kteří by tohle z dítěte prostě vymlátili. Tahle výchova dětí jako psů — potrestat, pochválit, zakázat, seřezat — mě děsí. Vidím takové děti jako silně frustrované bytosti, ve kterých to jednou bouchne.

Taková výchova děsí i mě. Děti sice nemám a v dohledné době nejspíš ani mít nebudu, ale na podstatě věci a názoru to nic nemění.
Tenhle přístup navíc mnozí aplikují i ve vztahu. To mě děsí taky. Ano, jsou situace, kdy by bylo mnohem snadnější vynadat, začít vyčítat atd., a jindy zase pochválit jak poslušného pejska.

Někdy je těžké to tak skutečně nepraktikovat. Projevit pochopení, vzít situaci s nadhledem a případně i s humorem, nevyčítat a v klidu vše probrat, co a proč ano a co ne. Ale snažím se a stojí to za to. Odměnou je spokojený a vyrovnaný muž po mém boku, který ví, že nebude peskován kvůli každé kravině, že se nemusí strachovat kvůli každé blbosti, a má v tomhle směru stejný přístup, a pohodový vztah.

Prostě a jednoduše:
Cesta příkazů a výhrůžek se zdá někdy snazší. Hrát si a bavit se je sice náročnější, ale nakonec mnohem prospěšnější. Ve výchově i v manželství.

K tomu už není co dodat :-)
Snad jen to, že — mějte se rádi a zkuste být hravější, vyplatí se to :-)

Použití lubrikačních gelů

Používat, či nepoužívat..? Tuto otázku si musí vyřešit každý pár sám, ale co si budeme povídat — kdo maže, ten jede :-)

Začátky milostného života s mým milovaným probíhaly zcela "přírodně" a bez použití klouzajících vylepšováků a stejně tak proběhlo i "poprvé", jediným lubrikantem nad rámec přirozeného zvlhčení byla lubrikace kondomu, poměrně záhy jsme však došli k názoru, že bez gelu to sice půjde, ale...

Když to hodnotím zpětně, asi by nebylo od věci pořídit si nějaký ten gel ještě ve fázi mazlení, ne že by to při prvních milováních přímo drhlo, ale kondomy jsou holt v téhle věci trochu náročnější a navíc by se tím mírně usnadnil průnik. (Podrobněji o "poprvé" a souvisejících postřezích napíši někdy příště.)

V našem případě je hlavním důvodem použití lubrikačního gelu právě způsob antikoncepce. Guma je prostě guma, kondom je sice lubrikovaný, v určité fázi to ale přestává stačit. Přitom na nedostatečné zvlhčení si rozhodně nemůžeme stěžovat, ba naopak, a když občas trochu zariskujeme a první část milování absolvujeme bez ochrany, je to nebetyčný rozdíl oproti kondomu a dodatečná lubrikace rozhodně není třeba.

Když nám po čase došel gel, co jste tenkrát používali, říkali jsme si, že to asi zvládneme i bez toho. No, zvládli. V nouzi se dá docela dobře zastoupit nasliněním, ale... prostě jsme si jednoho dne došli pro další balení :-)

Na trhu je nepřeberné množství značek a variant, i v obyčejném supermarketu nebo drogerii je docela slušný výběr. Běžně dostupné gely možná jsou o něco horší (rychleji vysychají, některé trochu lepí) než jejich kolegové ze specializovaných obchodů, ale svůj účel v konečném důsledku splní stejně dobře. Náš první gel byl nějaké neznámé značky za pár kaček, momentálně máme dva gely na vodní bázi — jeden neparfémovaný z lékárny (značku si nepamatuji) a druhým je Primeros s banánovou vůní. Chuťově žádný rozdíl, kloužou stejně dobře a milování je díky ním o hodně příjemnější (i tak ale někdy cítím, že společně strávený čas byl náročný :-D).

Jak říkám, je to jen na vás, zda si nějaký ten lubrikační prostředek pořídíte, každopádně by ale mělo platit, že při milování by vše mělo probíhat hladce, bez zbytečného (a nepříjemného) tření a už vůbec by neměly vznikat žádné následky v podobě sedřené sliznice.

O nataženém svalu

... aneb o tom, co všechno si "diagnostikujete" online.

Můj tehdejší problém spočíval v nepříjemném pocitu v podbřišku, nápadně připomínal ono "zvláštní nepohodlí" typické pro začátek menstruace, až na to, že tou to určitě nebylo.

Prohledávání netu bylo vskutku důsledné — a docela bezvýsledné. Přečetla jsem bezpočet článků a diskuzí, popisujících tento problém, ovšem moc moudrá jsem z toho nebyla — dle přečteného to mohlo být všechno od cysty po rakovinu nebo také těhotenství.

Ta "správná" odpověď nakonec přišla ze dvou zdrojů. Tím jedním byla kamarádka-doktorka a druhým dobře zašitý komentář v jedné z diskuzí na internetu. Jednalo se o natažení poševního svalu, i když bolí to "o kousek dál" :-) Stačilo pár dnů počkat, a vše bylo v pořádku.

Samozřejmě, pokud máte nějaký zdravotní problém, nejlepším řešením je zajít k lékaři, jenže ne vždy je to možné. Tak hlavně při podobných nepříjemnostech nepanikařte, dost možná také máte mírně natažený sval (a před "poprvé" k tomu stačí trochu nešikovně použít prsty) a potíže po několika dnech samy odezní. A rozhodně, rozhodně nespoléhejte na internet a neděste se věcí, o kterých se dočtete ;-)

Pár slov na úvod

Možná si říkáte, že blogů a portálů o vztazích, lásce a sexu je tu dost a není problém najít potřebné informace. Máte pravdu — zdrojů je tu dost. A zároveň nemáte — občas není až tak snadné najít, co je třeba. Vím o tom svoje — dle výsledků, co mi to našlo ohledně jednoho mého problému, jsem měla v lepším případě cystu, v horším rakovinu, samozřejmě ve skutečnosti jsem neměla ani jedno z toho a realita byla mnohem jednodušší a méně stresující :-)

Nápad podělit se o některé zkušenosti ve mně zrál dlouho, až jsem v určité chvíli dospěla k tomu, že tenhle blog opravdu založím. I kdyby mé postřehy pomohly jen jednomu člověku — stojí to za to.

Za poslední dobu se toho nahromadilo dost, o čem by se dalo napsat, ale nemohu zaručit, že tu co týden budete mít příspěvek o něčem novém — někdy to možná budou dva příspěvky týdně, jindy jeden za měsíc, záleží jen na životě a nových "objevech" ve vztahové oblasti, o kterých budu moct napsat :-)